Felix Klein and Abraham Fraenkel each formulated a criterion for a theory of infinitesimals to be successful, in terms of the feasibility of implementation of the Mean Value Theorem. We explore the evolution of the idea over the past century, and the role of Abraham Robinson's framework therein.

The Petrine-Pushkinian era lasted no more than two hundred years. It originated at the Battle of Poltava, where Russian troops first showed themselves not just equal to the Swedes, who were otherwi...

Rare copy number variants have a prominent role in the aetiology of schizophrenia and other neuropsychiatric disorders. Substantial risk for schizophrenia is conferred by large CNVs at several loci, including microdeletions at 1q21.1, 3q29, 15q13.3 and 22q11.2 and microduplication at 16p11.2. However, these CNVs collectively account for a small fraction of cases, and the relevant genes and neurobiological mechanisms are not well understood. Here we performed a large two-stage genome-wide scan of rare CNVs and report the significant association of copy (...) number gains at chromosome 7q36.3 with schizophrenia. Microduplications with variable breakpoints occurred within a 362-kilobase region and were detected in 29 of 8,290 patients versus 2 of 7,431 controls in the combined sample. All duplications overlapped or were located within 89 kilobases upstream of the vasoactive intestinal peptide receptor gene VIPR2. VIPR2 transcription and cyclic-AMP signalling were significantly increased in cultured lymphocytes from patients with microduplications of 7q36.3. These findings implicate altered vasoactive intestinal peptide signalling in the pathogenesis of schizophrenia and indicate the VPAC2 receptor as a potential target for the development of new antipsychotic drugs. © 2011 Macmillan Publishers Limited. All rights reserved. (shrink)

The author examines the key philosophical problem of theodicy and freedom as it was first formulated by Fyodor Dostoevsky and later developed by Nikolai Berdyaev.

The author enters an already old dispute, that is, whether a countеrpart of the notion of philosophy could be encountered in the traditional India, upholds the view that the term ānvīkṣikī (lit. “investigation”) was nearest to it and traces its meaning along the texts on dharma, politics, poetics and philosophy properly. Two main avenues to the understanding of philosophy’s vocations in India have been paved in the Mānavadharmaśāstra, along with the commentaries thereon and by Kamandaki, the author of the Nītisāra (...) (as the knowledge of Ātman) and in the Arthaśāstra and the Nyāya texts composed by Vātsyāyana and Uddyotakara (as a metascience helping the other branches of knowledge bear their fruits). Therefore philosophy in India as well was regarded as the duality of ideological and methodological constituents, while the emphasis on analytic practice in the definitions of ānvīkṣikī (Wittgenstein’s conception of philosophy as a practice is also referred to in this context) paves a good promise for comparative philosophy. (shrink)

It is an issue of already longstanding significance in philosophy of religion after John Hick, that is of differing models of religious consciousness, in the frame of interreligious relations which is tackled in the paper but it is done on the basis of the texts of a concrete philosopher and the narratives around his figure. One of the most eminent Naiyayikas, Udayana, is singled out, as the author of the very renown composition in verse Nyāyakusumaňjali offering arguments for the existence (...) of God in the framework of polemics with the anti-theistic schools and the anti-Buddhist fundamental compendium Ātmatattvaviveka, along with the stories about his very resolute and victorious struggle against Buddhism in the epoch of the latter’s final extirpation from India. The author comes to conclusion that the features of exclusivism, inclusivism and gradualism are detected in his texts and traditions around him and, therefore, any univocal authentication of his attitude to otherwise-minded and those of other faiths is impossible. While participating in the supplantation of Buddhism from India, Udayana displays very resolute exclusivism. When he addresses the educated audience sermonizing his philosophical theism, he uses purely inclusivistic strategy of uncovering implicit knowledge of Īśvara even with those very far removed from the truth. And when he attempts to locate Nyāya on the map of philosophical world-views he uses gradualism as “philosophy of ascent” of the truth from lower to higher levels. As is impossible as well to mark out of his attitudes the so-called pluralism considered by Hick as fundamental advantage of Eastern religions over the Western ones. Comparativistic parallels along with differences and some specification of the main categories of interreligious relations are also offered in the paper. (shrink)

The author’s goal is to weigh capabilities of theistic reason in regard to the problem of evil, and two formats of reasoning in this regard are strictly differed, i.e. attempts at building theodicies and defenses. The upshot is that while there is no doubt that the great multitude of evils and sufferings in the world are surely beyond reach of any theodicies, it is similarly doubtless that many sound reasons are suitable for countering atheist “evidential refutations”. Some new arguments are (...) offered to counterbalance Rowe’s “friendly atheism”, Draper’s “hypothesis of indifference”, and Schellenberg’s “argument from hiddenness”, along with analysis of wishful thinking underlying all of them. (shrink)

There is a post-modernist myth that metaphysics has always been an exclusively Western heritage. This article refutes such a view by reviewing the many centuries of debate between Indian mind-body dualists and champions of reductionist physicalism. It also suggests the relevance of the Indian dualistic arguments for contemporary discussions of the mind-body issue.

The author examines Herzen's political outlook as reflected in his journal Kolokol and discusses his relationships with other revolutionary and reformist Russian thinkers of his time.

In this essay the authors provide arguments that teaching is an art and that teachers can learn much about their trade from a careful study of the performances of other artists. Artists and teachers have the same basic challenge: in order to be successful, both groups have to obtain and retain peoples’ attention. This also holds for popular music artists. Ten female student teachers specializing in the Pre-school and Foundation phases of schooling (four-to-six-year olds), and six lecturers from the Faculty (...) of Education at the University of the Free State, Bloemfontein, South Africa, participated in a workshop at a local game lodge. During the workshop, videos of ABBA songs and Mamma Mia! The Movie were analyzed and discussed. The theme of the workshop was “Being an Excellent Teacher: Appreciating ABBA.” The 4D-cycle of Appreciative Inquiry– Discover, Dream, Design and Destiny–was used as a methodological framework to identify numerous positive themes with possible classroom applications from the songs and the film. These themes were then connected to educational theory and embedded in the insights of Benny Andersson, Björn Ulvaeus, Judy Cramer and other people involved with ABBA. A reflective report by one student teacher about the impact the workshop had on her views of teaching and an excellent class that she presented is also included. (shrink)

Можно ли сказать, что в центре христианской культуры лежит искушение - как о том свидетельствуют в евангельских повествованиях искушения Христа Дьяволом? Так, кажется, думает Достоевский, который - в особенности в «Братьях Карамазовых» - стремится показать, что именно невинные становятся жертвами дьявольских козней. Такова для него и ситуация русского народа, который он идеализирует, противопоставляя его интеллигенции. В реальности, как показывает недавняя история, эта претензия на «невинность» русского народа была лишь фантазмом Достоевского. La tentation serait-elle au centre de la culture chrétienne comme (...) le donneraient à penser les tentations du Christ par le Démon que racontent les évangiles ? C’est ce que semble croire Dostoïevski qui, en particulier dans Les frères Karamazov, s’efforce de montrer que ce sont justement des innocents qui sont soumis à ces manoeuvres démoniaques. Telle serait, d’ailleurs, d’après lui, la situation du peuple russe, qu’il idéalise en l’opposant à l’intelligentsia. En réalité - l’histoire récente l’a montré - cette prétendue « innocence » du peuple russe n’était qu’un fantasme de Dostoïevski. Is temptation at the center of Christian culture, as suggested by the temptations Christ had been exposed to by the Devil, according to the Gospels? This is what Dostoyevsky seems to believe, most notably in The Brothers Karamazov, in which he aims at showing that only innocent people are subject to these demonic maneuvers. This would also be, according to him, the situation of the Russian people, which he idealizes, contrasting it to the intelligentsia. In fact, recent history has shown that this alleged « innocence » of the Russian people was a fantasy of Dostoyevsky. (shrink)

In this article, the author examines the work of Boris Pasternak, primarily his novel Doctor Zhivago, in the context of his Marburg experience and Kantian ideas as the basis of his moral-aesthetic...

We begin by presenting William of Ockham's various formulations of his principle of parsimony, Ockham's Razor. We then define a reaction mechanism and tell a personal story of how Ockham's Razor entered the study of one such mechanism. A small history of methodologies related to Ockham's Razor, least action and least motion, follows. This is all done in the context of the chemical (and scientific) community's almost unthinking acceptance of the principle as heuristically valuable. Which is not matched, to put (...) it mildly, by current philosophical attitudes toward Ockham's Razor. What ensues is a dialogue, pro and con. We first present a context for questioning, within chemistry, the fundamental assumption that underlies Ockham's Razor, namely that the world is simple. Then we argue that in more than one pragmatic way the Razor proves useful, without at all assuming a simple world. Ockham's Razor is an instruction in an operating manual, not a world view. Continuing the argument, we look at the multiplicity and continuity of concerted reaction mechanisms, and at principal component and Bayesian analysis (two ways in which Ockham's Razor is embedded into modern statistics). The dangers to the chemical imagination from a rigid adherence to an Ockham's Razor perspective, and the benefits of the use of this venerable and practical principle are given, we hope, their due. (shrink)

This volume explores how Catholicism began and continues to open its doors to the wider world and to other confessions in embracing ecumenism, thanks to the vision and legacy of the Second Vatican Council. It explores such themes as the twentieth century context preceding the council; parallels between Vatican II and previous councils; its distinctively pastoral character; the legacy of the council in relation to issues such as church-world dynamics, as well as to ethics, social justice, economic activity. Several chapters (...) discuss the role of women in the church before, during, and since the council. Others discern inculturation in relation to Vatican II. The book also contains a wide and original range of ecumenical considerations of the council, including by and in relation to Free Church, Reformed, Orthodox, and Anglican perspectives. Finally, it considers the Council’s ongoing promise and remaining challenges with regard to ecumenical issues, including a groundbreaking essay on the future of ecumenical dialogue by Cardinal Walter Kasper. (shrink)

Рассказывая о традициях и содержании его религии, автор говорит о красоте и вдохновении, которыми искренняя вера в Бога награждает верующего. На страницах этой книги автор отводит особое место доказательству своего вывода о том, что религия и наука.

The article deals with the question of correct reconstruction of and solutions to the ancient paradoxes. Analyzing one contemporary example of a reconstruction of the so-called Crocodile Paradox, taken from Sorensen’s A Brief History of Paradox, the author shows how the original pattern of paradox could have been incorrectly transformed in its meaning by overlooking its adequate historical background. Sorensen’s quoting of Aphthonius, as the author of a certain solution to the paradox, seems to be a systematic failure since the (...) time of Politiano’s erroneous attributing it to Aphthonius. In the conclusion, the author claims that neglecting the historical background of the ancient paradoxes into account, we are neither able to evaluate their modern interpretations as adequate nor their solutions as successful. (shrink)

Již letmý pohled na filosofii 20. století, která se snaží promýšlet podstatu lidského jednání, budí dojem, že patří k její metodě vrátit se k antickým teoriím a představit je jako historické východisko, jehož nové uchopení povede k lepšímu porozumění aktuálního problému. Tyto návraty, jak je lze sledovat u Heideggera, Gadamera, Ricoeura nebo Arendtové, směřují – nakolik se jedná o teorii jednání – především k Aristotelovi a jeho základnímu rozlišení mezi poiésis a praxis. Cílem následující stati je představit základ teorie jednání, (...) jež byla dílem prvních stoiků ve 3. stol. př. Kr. V naznačeném kontextu si však taková interpretace může činit větší ambice, než jak by se mohlo na první pohled zdát. Zůstává-li totiž Aristotelés pro novodobou filosofii jednání myslitelem, k němuž je třeba se vrátit a s nímž je třeba se vyrovnat, pak je dobré si uvědomit, že právě ve stoicismu lze vidět první a bezprostřední kritickou reakci na Aristotelovu filosofii. Navíc byl stoicismus naukou, v níž se jednání stalo gravitačním bodem všech ostatních úvah a která proto musela svoje vyrovnání s Aristotelem soustředit do pojmů souvisejících úzce právě s jednáním. Lze ovšem snadno vytušit, jaký byl hlavní důvod, proč zůstal stoicismus stranou pozornosti současných filosofů . Přesný vztah stoické nauky k aristotelismu má totiž stále tendenci se skrývat. Navzdory malé četnosti explicitních konfrontací s Aristotelovými argumenty je aristotelismus ve stoicismu přítomen všude – je v něm přítomen natolik, že snaze odlišit oba systémy občas hrozí sklouznutí do povrchních kategorizací, z nichž lze podezírat doxografickou tradici hellénistické a římské doby, která se snaží o uchopení téhož rozdílu. Přesto stoicismus není peripatetická filosofie a lze oprávněně předpokládat, že nahlédnutí odlišnosti mezi obojím vrhne nové světlo na moderní přístup k Aristotelovi. (shrink)

David Miller v pracích Critical Rationalism a Out of Error se jako jeden z mála Popperových žáků snaží nejen o vysvětlení a obhájení Popperova kritického racionalismu, ale zároveň i o jeho další rozvinutí. Millerovo znovunastolení kritického racionalismu ovšem předpokládá, že k racionálnímu jednání není třeba žádných „dobrých důvodů“, ale jen argumentů. Uvedená stať se zaměřuje právě na tuto otázku existence tzv. „dobrých důvodů“ ve spojení s racionalitou a racionálním rozhodováním a ukazuje, že Millerův požadavek neexistence „dobrých důvodů“ je nejen příliš (...) radikální, ale i nepřijatelný z hlediska Popperova nebo Musgravova pojetí kritického racionalismu. (shrink)

Stať se zabývá diskusemi o epistemologicko-metodologické roli simulací v soudobé vědě. Soustředí se nejprve na aktuálnost těchto diskusí v současné metodologii vědy a následně na její návaznost na určitou myšlenkovou tradici z osmdesátých let 20. století, kdy diskuse kolem modelování vyvolaly řadu otázek zpochybňujících tradiční pojmové distinkce, především mezi experimentem a teorií. Stať se přiklání v rámci těchto diskusí k názorům, které řadí simulace k novým a specifickým nástrojům vědy, jež také vyžadují novou a specifickou metodologii a epistemologické postavení. Pro (...) podporu této názorové pozice jsou uvedeny některé aktuální analýzy konkrétních příkladů simulací a jejich specifického postavení v moderní vědě. (shrink)

Tato studie ("K Rousseauov "teorii spoleensk smlouvy" z pohledu antropologicko-nomologickho (ve srovnn s antropologicko-nomologickm pohledem na "teorii spoleensk smlouvy" Hobbesovu a Lockovu i v jinch srovnnch)") se zabv onm srovnnm, pokud jde o pojem "pirozenho zkona" (lidskho byt), o pojem (sttoprvn) spoleenskho zkona (lidskho spolubyt), o vztah (sttoprvn) spoleenskho zkona (lidskho spolubyt) k "pirozenmu zkonu" (lidskho byt) a poslze t o jeho platnost (zvaznost). - Tato studie ("K Rousseauov "teorii spoleensk smlouvy" z pohledu antropologicko-nomologickho (ve srovnn s antropologicko-nomologickm pohledem na (...) "teorii spoleensk smlouvy" Hobbesovu a Lockovu i v jinch srovnnch)") ukazuje, pokud jde o ono srovnn, jm se zabv, e v Rousseauov "teorii spoleensk smlouvy" nen dn antropologicko-ontologicko-nomologick fundament v dnm aspektu onoho srovnn, na rozdl od Hobbesovy a Lockovy "teorie spoleensk smlouvy", v nich njak antropologicko-ontologicko-nomologick fundament v kadm aspektu onoho srovnn je, jak jsem ukzal ve svch dvjch studich o nich. (shrink)

Tato stať se zabývá implicitním vztahem pojmu nutnosti a náhodnosti (bytí jsoucího) a pojmu zákona (bytí jsoucího) v Marxově filosofii spjaté (svázané) s explicitním vztahem pojmu nutnosti a náhodnosti (bytí lidsky jsoucího v ekonomicko-společenské bytné sféře) a pojmu zákona (bytí lidsky jsoucího v ekonomicko-společenské bytné sféře) v Marxově politické ekonomii a ukazuje její ontologicko-nomologické přednosti, poukazujíc však na její antropologicko-ontologické nedostatky, spjaté zvláště s jejím historicismem (s "bídou historicismu").

The present article deals with different Marxist theories on the Soviet experience, which emerged in post-Soviet Russophone Marxist or neo-Marxist scholarship (concurrently with some reference to Marxist traditions in other former Eastern Bloc countries). The article demonstrates that these theories – if we leave the remaining ‘Marxist-Leninists’ of the classical Soviet type aside and focus on critical, post-Soviet Marxism – may be classified as either ‘fundamentally rejectionist’ or ‘Thermidorian’. The former, in line with the seminal criticisms of K. Kautsky and (...) other early opponents of Lenin, reject the socialist nature of the October 1917 Revolution outright. The latter mostly define the Revolution as at least socialist-oriented, but further bifurcate into different varieties of the ‘state capitalism’ thesis with a number of theorists defining Stalinist societies as special varieties of post-revolutionary industrialism essentially different from orthodox capitalism. Most critical post-Soviet Marxists agree, however, that the main vector of Soviet-type regimes’ evolution indeed pointed towards increased class stratification. However, it should be remembered that Soviet-type bureaucracy was a class-in-the-making rather than a class-in-itself or a class-for-itself, and this point is further elaborated in the works of those theorists who prioritise the differences rather than similarities between Soviet-type industrialism and orthodox capitalism. (shrink)

Článek ukazuje, jaká je role tradiční role logické analýzy v rámci filosofického bádání. Naznačuje rovněž, že současné logické metody začínají otevírat cestu k modelování procesů, které filosofie tradičně zkoumá.

Tato stať se zabývá implicitním vztahem pojmu nutnosti a náhodnosti (bytí jsoucího) a pojmu zákona (bytí jsoucího) v Marxově filosofii spjaté (svázané) s explicitním vztahem pojmu nutnosti a náhodnosti (bytí lidsky jsoucího v ekonomicko-společenské bytné sféře) a pojmu zákona (bytí lidsky jsoucího v ekonomicko-společenské bytné sféře) v Marxově politické ekonomii a ukazuje její ontologicko-nomologické přednosti, poukazujíc však na její antropologicko-ontologické nedostatky, spjaté zvláště s jejím historicismem (s "bídou historicismu").

Tato stať se zabývá implicitním vztahem pojmu nutnosti a náhodnosti (bytí jsoucího) a pojmu zákona (bytí jsoucího) v Marxově filosofii spjaté (svázané) s explicitním vztahem pojmu nutnosti a náhodnosti (bytí lidsky jsoucího v ekonomicko-společenské bytné sféře) a pojmu zákona (bytí lidsky jsoucího v ekonomicko-společenské bytné sféře) v Marxově politické ekonomii a ukazuje její ontologicko-nomologické přednosti, poukazujíc však na její antropologicko-ontologické nedostatky, spjaté zvláště s jejím historicismem (s "bídou historicismu").

Tato stať se zabývá implicitním vztahem pojmu nutnosti a náhodnosti (bytí jsoucího) a pojmu zákona (bytí jsoucího) v Marxově filosofii spjaté (svázané) s explicitním vztahem pojmu nutnosti a náhodnosti (bytí lidsky jsoucího v ekonomicko-společenské bytné sféře) a pojmu zákona (bytí lidsky jsoucího v ekonomicko-společenské bytné sféře) v Marxově politické ekonomii a ukazuje její ontologicko-nomologické přednosti, poukazujíc však na její antropologicko-ontologické nedostatky, spjaté zvláště s jejím historicismem (s "bídou historicismu").

lnek se vnuje vzjemnmu vlivu kvality spoleenskho zzen a vdecko-technickho pokroku. Je zejm, e rzn spolenosti (od starovku po novovk) mly k dispozici sofistikovan technologie, jejich efektivn vyuit mohlo vystit v technologickou, vdeckou a vrobn revoluci. Hypotzou, kterou se snam obhjit, je, e filozofick vchodiska dan spolenosti ovlivovala monost vyut znm technologie. Argumenty pro obhajobu hypotzy dokldm pklady z historie, kter ukazuj, e teprve spoleensk revoluce mohla umonit revoluci technickou a vdeckou. Zmiuji argumenty, kter se tkaj souasnch i budoucch technologi.

Ačkoliv patří život a otázky spojené s jeho definicí k tradičním filozofickým tématům, na počátku jednadvacátého století a po zhruba dvou a půl tisíci letech filozofické tradice není k dispozici uspokojivá definice života. Obtíže spojené s definováním života neprovází pouze filozofii, ale všechny obory, kterých se téma života týká. Příčiny tohoto stavu lze vnímat jako kombinaci několika komplementárně spojených skutečností. V textu jsou uvedeny jako důvody pro nemožnost vytvoření univerzální definice života. Postupně se věnují problematice původu života a postulované hranici (...) mezi živým a neživým, vývoji života a jeho různorodosti, mnohostem přístupů k definování života a neustávajícím objevům nových organismů, filozofické tradici a nejasnosti používaných pojmů, vývoji života jako historickému procesu, kritice definic života z pohledu „jednoho vzorku“ a reflexi pojmu život konceptuální analýzou. Zdůrazněny tak jsou filozofická tradice, otázky spojené s životem a jeho vybranými definicemi, aktuální poznatky a výzkumy věnující se životu, stejně tak možný přínos filozofie ke snahám nalézt definici života jako takovou. Východiskem předkládaného textu je naturalismus, fyzikalismus a redukcionismus. (shrink)

Ačkoliv patří život a otázky spojené s jeho definicí k tradičním filozofickým tématům, na počátku jednadvacátého století a po zhruba dvou a půl tisíci letech filozofické tradice není k dispozici uspokojivá definice života. Obtíže spojené s definováním života neprovází pouze filozofii, ale všechny obory, kterých se téma života týká. Příčiny tohoto stavu lze vnímat jako kombinaci několika komplementárně spojených skutečností. V textu jsou uvedeny jako důvody pro nemožnost vytvoření univerzální definice života. Postupně se věnují problematice původu života a postulované hranici (...) mezi živým a neživým, vývoji života a jeho různorodosti, mnohostem přístupů k definování života a neustávajícím objevům nových organismů, filozofické tradici a nejasnosti používaných pojmů, vývoji života jako historickému procesu, kritice definic života z pohledu „jednoho vzorku“ a reflexi pojmu život konceptuální analýzou. Zdůrazněny tak jsou filozofická tradice, otázky spojené s životem a jeho vybranými definicemi, aktuální poznatky a výzkumy věnující se životu, stejně tak možný přínos filozofie ke snahám nalézt definici života jako takovou. Východiskem předkládaného textu je naturalismus, fyzikalismus a redukcionismus. (shrink)

Tato sta - recenze - "Od polovzdlanosti k nevzdlanosti" - se zabv knihou K. P. Liessmanna "Teorie nevzdlanosti"; v jejch stopch proml a doml tyto otzky: 1. Jak je dvj zakldajc a zacilujc vztah k ideji vzdlanosti? 2. Jak je nynj vztah k ideji vzdlanosti, zakldajc se mimo ni a zacilujc se proti n? 3. Jak je zakldajc a zacilujc antiidea dnenho "vzdlvn"? 4. Jak je zakldajc a zacilujc antiidea "vzdlvn" v dnench "vzdlvacch institucch", zvlt pak ve kolch jako "vzdlvacch (...) institucch"? 5. Jak je bytn zklad zakldajc a zacilujc antiideje dnenho "vzdlvn" (tj. i jak je bytn zklad zakldajc a zacilujc antiideje "vzdlvn" v dnench "vzdlvacch institucch", tj. i ve kolch jako "vzdlvacch institucch")? - Tato recenzn sta - "Od polovzdlanosti k nevzdlanosti", zabvajc se knihou K. P. Liessmanna "Teorie nevzdlanosti" a v jejch stopch promlejc a domlejc ony otzky, dodv dodatek o struktue dnenho kolstv, dle nj struktura dnenho kolstv tkv v rozdlen na vy koly - tovrny a ni koly - stoky i v propojen vych kol - tovren a nich kol - stok posuvnou hranic, tj. hranic posuvnou pouze smrem nahoru, nikoli ovem smrem dol. (shrink)